Monodrama inspirované životem legendární malířky
Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón byla, je a bude světově proslulou malířkou, zapálenou komunistkou, rozporuplnou osobností a ikonou, jejíž věhlas přesáhl pole výtvarného umění. Fridin život inspiroval mnoho tvůrců. Vznikly dokumenty, beletrizované životopisy, divadelní a taneční představení a v neposlední řadě celovečerní film se Salmou Hayek v titulní roli.
Hra australské dramatičky Glorii Montero má zajímavou strukturu a je výsostně hereckou záležitostí. Text sám o sobě otevírá řadu otázek. Kdy Frida lže a kdy mluví pravdu? Kterou ze svých rolí právě hraje? Měla druhé já? Podívejme se na jeden z jejích nejslavnějších obrazů, možná tam najdeme odpověď.
“Sama… Pokud mám dál žít, musím to dokázat sama!”
Monodramata inspirovaná životem slavných osobností jsou poměrně častým jevem. V případě žádného z nich ale zřejmě nenajdeme tak logické propojení obsahu s formou jako právě v tomto. Frida byla osamělá, jako se to stává řadě výjimečných osobností. Když k tomu přičteme četná léčení a měsíce strávené v roli pacienta, je jasné, proč malovala převážně autoportréty… Herečka v roli Fridy bude na jevišti stejně tak sama. I když ne tak docela. Má tady diváky a svou fantazii, tvořící partnery pro dialog. Frida Kahlo k publiku promlouvala prostřednictvím malířských pláten a teď se rozhodla si s ním promluvit tváří v tvář. Je to zvláštní účtování, kšaft, čištění stolu, hra “do poslední karty v ruce”.