Historie zámku

Původní hrad Borek byl založen krátce před rokem 1415 rodem Kraa. Další z pánů Václav z Moravěvsi a Kopist byl katolík a odpůrce revolty, hrad byl proto roku 1421 dobyt husity, vypálen a na čas se stal jejich opěrným bodem. Husité hrad opět obléhali a dobyli v letech 1432 a 1433. Ve 20. letech 15. století nechal majitel hrad opravit, nově pokrýt a natřít fasádu červeně. Odtud jeho jméno Červený Hrádek.
V následujících letech obývali hrad postupně Konipasové, Ojíř z Očedělic a Glatzové ze Starého Dvora. Lorenz Glatz odkázal v roce 1516 panství dceři Anně, provdané za Šebestiána z Veitmile, pána Chomutova. Jeho dědicové panství prodali Kryštofu z Karlovic, ten panství postupně rozprodával. Nechal si jen kamencovou huť a důl, od roku 1576 patřil zbytek panství jeho nevlastnímu synovi Augustovi Gersdorfovi z Gersdorfu.

Hrad poté koupil Bohuslav F. Hasištejnský z Lobkovic, který postupně vykoupil zpět bývalé části červenohrádeckého panství. Zároveň byl majitelem nedalekého Chomutova. Bohuslavův syn Jáchym směnil majetek se svým bratrancem Jiřím Popelem z Lobkovic. Jiří Popel nastolil tvrdý rekatolizační kurz. Vzpouru Chomutovských proti jeho počínání potrestal v prostorách Červeného Hrádku popravou dvou vzbouřenců, vězněním dalších a odepřením všech privilegií Chomutovu. Vynutil si tak přísahu věrnosti svých odpůrců. V roce 1594 se však Jiří Popel znelíbil císaři Rudolfu II., byl uvězněn a zbaven veškerého majetku. Panství bylo z rozhodnutí královské komory po částech rozprodáváno. V roce 1605 se stal majitelem hradu, Jirkova, zámku v Blatně a 24 vesnic Adam Hrzám z Harasova.

Bohatý Adam Hrzán byl zároveň velmi šetrný, přesto pod nátlakem podpořil v roce 1618 stavovské povstání. Jeho tři synové měli být za postoj otce potrestáni zabavením veškerého majetku, který nakonec zachránili. Během následující třicetileté války byl hrad několikrát obléhán, dobyt, vydrancovám a dvakrát vypálen. Koncem 30. let zemřel Adamův dědic Jan, vdova po něm se provdala za císařského plukovníka Morzina. Na čas získal Červený Hrádek Axellill z Leffstadtu. Bylo to v době, kdy švédská královna obdarovávala své generály českými panstvími v jistotě, že Švédové mají vítězství ve svých rukou. Na konci 40. let se však vývoj obrátil v neprospěch švédských vojsk, panství se proto vrátilo původním držitelům.

Panství roku 1646 převzal Jan Adam, syn Jana Hrzána. Hrad měl v té době podobu neopravitelné zříceniny. Přesto přistoupil k její renovaci a na částech původní stavby nechal zbudovat nový objekt. Včetně přípravných prací trvala stavba zámku od roku 1655 do roku 1675. Tehdy získal zámek svou dnešní podobu. Řada indicií a typických prvků nasvědčuje, že architektem byl Antonio della Porta a autorem štuků pražský Jan Spatz. Po dostavbě zámku se ještě řadu let pracovalo na úpravě interiérů. Nejpozoruhodnějším a nejvíce zachovaným  sálem  je Rytířský sál v 1. patře, sahající až do podstřeší. Hodnotná je i částečně zachovaná původní výzdoba zámecké kaple.

Po smrti Jana Adama převzal panství jeho syn František Maxmilián, za něhož se v pracích na interiérech pokračovalo. V letech 1687 – 1688 na zámku působil sochař Jan Brokoff, který pro zámek vytvořil soubor soch, 2 kašny, vázy na schodišti a další díla. Na zámku se narodil Brokoffův syn Ferdinand Maxmilián, v Evropě později proslulý barokní sochař.
V letech 1696 – 1697 se na panství vystřídali tři bratři Hrzánové. Za posledního z nich Zikmunda Viléma bylo na východním průčelí přistavěno barokní schodiště. Roku 1707 panství odkoupil Ondřej z Lichtenštejna, po jeho smrti spravovala majetek jeho manželka, později dcera Dominika provdaná za knížete Jindřicha z Auersperka.

V roce 1742, kdy Marie Terezie vedla válku s polovinou Evropy, aby uhájila nárok na své děditsví, byl zámek obsazen střídavě francouzskými dragouny, saskou posádkou a bavorskými jezdci. V průběhu sedmileté války byl zámek obsazen Prusy, kteří po tři týdny (r. 1762) panství plenili. Zámek byl od roku 1766 dědicem Janem Adamem z Auersperku znovu opravován.
Roku 1771 začíná období působení Rottenhanů. Panství koupil Jan Alexandr a o šest let později jej předal synovi Jindřichu Františkovi z Rottenhanu. To byl jeden z nejvýznamnějších mužů své doby. Jako průkopník textilního průmyslu se stal zakladatelem řady manufaktur, založil železárnu (Gabrielinu Huť u Brandova) a výrobnu dřevěného zboží a hraček v Kalku. Zvelebil své panství a především zámek. Za jeho působení byla rozšířena zámecká kaple, vybudována knihovna, upraveno průčelí, byla rozšířena a upravena zámecká zahrada a založen anglický park. Schopnosti a nadání otce zdědila mladší dcera Gabriela, provdaná za hraběte Jiřího Buquoye, který podporoval průmyslovou výrobu. Po smrti otce v roce 1809 převzala Gabriela panství. Dobová svědectví hovoří o jejím vřelém vztahu k poddaným, jejichž bídu se snažila zmírnit podnikáním sbírek a vánočními dary. Podporovala umění a literaturu, v jejích službách působil Jan Křtitel Tomášek, významný skladatel předsmetanovské doby.

V roce 1863 převzala panství jejich dcera Isabella, hraběnka Trautmannsdorfová. Tu později vystřídala její dcera Gabriela, provdaná za prince Ludvíka Hohenlohe – Langenburg. Panství od roku 1892 spravoval jejich syn Gottfried Hohenlohe. Ten provedl další větší úpravy zámku.

Rod Hohenlohe – Langenburg byl posledním šlechtickým rodem, který zámek a panství vlastnil. Gottfried měl 6 dětí, zámek nakonec obýval Max Egon, s nímž ostatní sourozenci vedli letitý soudní spor o dědictví. Spor nebyl nikdy dokončen. V srpnu 1938 umožnil Max Egon předáku sudetských Němců Konrádu Henleinovi a anglickému lordu Waltrovi Runcimanovi schůzku, která předznamenala následnou Mnichovskou dohodu. Proto byl zámek rodu Hohenlohe – Langerburg v roce 1945 zabaven.

Krátce po znárodnění byl zámek v doprovodu kastelána přístupný veřejnosti. Pak v jeho prostorách vzniklo středisko školní mládeže vystřídáno správou domova invalidů zahraničního vojska. Následoval domov řeckých dětí, internát a učiliště hornických učňů a po něm ubytovna studentů chemické průmyslovky a školící středisko Chemických závodů v Záluží u Mostu. Od roku 1967 zámek využívala chomutovská nemocnice jako ozdravovnu pro dospělé, nakonec jako léčebnu dlouhodobě nemocných a detašované pracoviště rehabilitačního oddělení nemocnice.

V průběhu prvních dvaceti let po osvobození budova chátrala, začala být udržovaná až v době, kdy zde sídlila LDN. O zámecký park a oboru se staral lesní závod Janov. Původní vybavení zámku bylo v letech 1945 – 1946 Národní kulturní komisí sepsáno, označeno a rozvezeno na různá místa. Dnes se však tehdejší inventář velmi těžko dohledává. Přehled je jen o zámecké knihovně a obrazech. Ty jsou k vidění na zámku v Benešově nad Ploučnicí a v Okresním muzeu v Chomutově, obrazy z Krásného Dvora se na zámek vrátily. V roce 2013 se na zámek vrátila i část knihovny, která byla uložena v depozitáři na zámku Klášterec nad Ohří.
Od roku 1996 je zámek majetkem města Jirkova. V roce 2006 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce a bylo zde vybudováno vzdělávací zařízení a centrum cestovního ruchu. Sídlí zde Kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov příspěvková organizace, která zámek spravuje.